ÚSTŘEDNÍ VYTÁPĚNÍ KOMPLEXNÍ ŘEŠENÍ PRO BYTOVÉ DOMY
Každý řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek, a provozní náklady utržené ze řetězu jsou to poslední, po čem lidé touží.
Rčení o řetězu a jeho síle je dostatečně ověřeno praxí. A rovněž o přednostním zájmu obyvatel činžáků platit za bydlení co možná nejméně nelze příliš pochybovat. Na to by neměli zapomínat vlastníci a správci bytových domů, zodpovědní za efektivitu hospodaření s teplem a spravedlnost při rozúčtování nákladů. Bezvadně fungující ústřední vytápění.
Rozhlédněte se kolem sebe. Kdekdo dnes nabízí výměnu silných článků za ještě silnější a před slabými zavírá oči. To nedává smysl. Proč zbytečně vyhazovat peníze za něco, co nemůže přinést slibovaný efekt a riziko kolapsu systému zůstane stále stejně vysoké?
Náš přístup je diametrálně odlišný. Pojímáme problematiku topných nákladů, měření spotřeby tepla a jeho rozúčtování komplexně, přičemž se primárně zaměřujeme na slabiny systému. Posilujeme postupně všechny články právě tak, jak je to nutné z hlediska funkčnosti.
Výsledkem je spolehlivé a komfortní ústřední vytápění plnící uživatelská očekávání. Maximálně úsporný provoz a spravedlivé rozdělování nákladů na teplo. Efektivně vynaložené prostředky s garantovanou návratností.
01
Seřízení otopné soustavy
Ne každý si to uvědomuje, ale otopná soustava není jediným zdrojem tepla při vytápění obytných budov. Energii získáváme rovněž ze Slunce, z domácích spotřebičů a nemalou měrou přispívají i sami obyvatelé svým tělesným teplem. Těmto doplňkovým zdrojům se souhrnně říká tepelné zisky.
Podíl tepelných zisků na vytápění značně kolísá, ale průměrná hodnota za otopné období může klidně atakovat hranici 80 procent. Pochopitelně v domě s nízkými tepelnými ztrátami. O tom, jestli se tento „dar z nebes“ efektivně využije, anebo nikoliv, rozhoduje pouze a jedině výkonová regulace.
Tam, kde mají ústřední vytápění správně seřízené, dosáhnou úspory v plné výši působících tepelných zisků. Takže klidně zmíněných 80 %. Místo teplárny u nich často bude topit Slunce a spol. Naproti tomu v domech, jejichž uživatelé touto šancí na snížení nákladů pohrdnou, si otopná soustava existence tepelných zisků ani nevšimne. Bude topit i tehdy, když to není třeba. Pánubohu do oken.
Výkonovou regulaci tvoří dvě složky. První upravuje teplotu topné vody tak, aby množství dodávaného tepla odpovídalo zimě, která panuje venku. Druhá se stará o vypínání radiátorů v okamžiku, kdy je v místnosti správná teplota. Obě fungují v součinnosti a plně automaticky.
Podmínkou jejich bezvadné funkce je správný návrh a seřízení regulačních prvků. To nelze dělat metodou pokus-omyl, jak jsme v mnohých domech svědky, ale prostřednictvím výpočetních termohydraulických postupů. Ty jediné garantují správné seřízení regulace a maximální úspory tepla.
Ověřte si naším On-line testem, zda regulace vytápění není nejslabším článkem systému vytápění a rozúčtování tepla ve vašem domě.
02
Určování spotřeby tepla
Častěji se spíš setkáte s termínem měření spotřeby tepla, ten ale neodpovídá tomu, k čemu v drtivé většině bytových domů dochází. Na radiátorech bývají osazeny poměrové indikátory, které ovšem spotřebu tepla neměří, nýbrž pouze poskytují podklad pro její výpočet. Kalorimetry, jež jsou zákonem stanovenými měřidly, se v soustavách ústředního vytápění vyskytují výjimečně.
Na místě je tedy otázka, na základě čeho poměrové indikátory určují spotřebu tepla. Odvozují ji z velikosti a teploty otopné plochy a předpokládané teploty vzduchu v místnosti. To je první zásadní problém. Indikátory reálnou teplotu vzduchu znát nemohou, a to ani ty poslední, dvoučidlové! Kvalita výstupů je proto pofiderní.
Dále tu máme velký otazník nad úplností a relevancí podkladů pro stanovení spotřeby tepla. Indikátory i kalorimetry dávají obrázek o tom, kolik tepla ústřední vytápění do interiéru předalo. Neříkají ale, kolik tepla se v interiéru spotřebovalo. Nezohledňují skutečnost, že část tepla fakticky skončí v jiných účetních jednotkách. V sousedních bytech či společných prostorech.
Tímto nedostatkem netrpí denostupňová metoda, která průběžně porovnává teploty uvnitř a venku. Spotřeba se tak určuje na základě zjištěné úrovně teplotního komfortu. Bohužel přehlíží jiný podstatný detail, nezanedbatelný vliv tepelných zisků. Platit za sluneční záření či vydané metabolické teplo? Zní to jako špatný vtip, ale v případě denostupňové metody realita.
Nezbývá, než vybírat ze dvou špatných možností, anebo zvolit úplně novou metodu. Takovou, co uvedenými nedostatky netrpí. Řešením je bilanční výpočet spotřeby tepla, kterým se zjišťují všechny složky tepelné bilance změřením nebo výpočtem. Takto se spolehlivě určí kdo kolik a kam dodal tepla a z jakých zdrojů se energie vzala. Teplo přecházející skrz zeď do bytu s vypnutými radiátory nezaplatí jeho producent, ale konečný příjemce. Účinný bič na tepelné parazity!
Ověřte si naším On-line testem, zda určování spotřeby tepla není nejslabším článkem systému vytápění a rozúčtování tepla ve vašem domě.
03
Polohové koeficienty
Korekce na polohu místnosti potažmo bytu v rámci objektu, polohové koeficienty, si kladou za cíl kompenzovat nerovné výchozí podmínky jednotlivých prostor způsobené jejich odlišnou energetickou náročností.
Garsonka obklopená ze čtyř stran jinými byty a pátou sousedící se společnou chodbou, má daleko menší tepelné ztráty než rohový byt 3+1 situovaný nad nevytápěným suterénem. Budou-li okna garsonky navíc orientovaná na jih, zatímco u bytu 3+1 zastíněna okolní zástavbou, rozdíl souhrnných tepelných bilancí se ještě prohloubí. Spotřeby těchto jednotek budou absolutně nesouměřitelné!
Názor, že vše vyřeší cena bytu, postrádá racionalitu. Některé byty by potom musely být zadarmo…
Řešením je energetickou náročnost přesně vyčíslit. Tepelné ztráty do exteriéru, do společných nevytápěných prostor. A pamatovat na vnější tepelné zisky a na zisky z neizolovaných rozvodů tepla. Na základě rozsáhlého souboru vstupních dat generujeme korekce náměrů. Bilanční polohové koeficienty.
Dá se to vzdáleně přirovnat k handicapu v golfu. Čím lepší hráč, tím menší handicap. To umožňuje, že spolu mohou hrát vyrovnanou partii profesionál s úplným začátečníkem. Handicap maže výkonnostní rozdíly mezi hráči. Činí jejich souboj férovým. To samé se očekává od polohových koeficientů.
Výpočet není jednoduchý, a proto si to leckdo usnadňuje tím, že koeficienty nepočítá, ale odhaduje je. Nazývá se to empirií, aplikací nabytých zkušeností. Nezbytnou podmínkou pro využívání empirie je zpětná ověřitelnost správnosti výstupů. Ta se ale u polohových koeficientů neprovádí a kvůli tomu zůstává míra chybovosti této metody před příjemci služby skryta. Neexistuje také přenositelnost koeficientů mezi různými domy. Každý dům je dispozičně a materiálovým provedením jiný, polohové koeficienty rovněž.
Ověřte si naším On-line testem, zda polohové koeficienty nejsou nejslabším článkem systému vytápění a rozúčtování tepla ve vašem domě.
04
Rozúčtování nákladů
Nakupovanou energii je třeba spravedlivě rozdělit mezi bytové jednotky podle jejich podílu na celkové spotřebě domu. Dokud byla jediným kritériem podlahová plocha bytu, šlo o jednoduchý početní úkon. Až zavedení měření v místech spotřeby si vyžádalo složitější algoritmus výpočtu. A tehdy vyšlo najevo, že spravedlivé rozúčtovávat tepla dle spotřeby bude oříšek.
Problém není ve výpočetním nástroji, ale v děravých vstupních datech. Zjišťované spotřeby jednotlivých bytů jsou natolik odlišné, že i laikovi musí být jasné, že nemohou odpovídat skutečnosti. Byl proto zaveden princip dvou složek, základní a spotřební. První zohledňuje výměru bytu, druhá množství dodaného tepla. Ve výpočtu se objevily korekční koeficienty, pomocí kterých se lepí díry na vstupu.
Přesto přese všechno stále dochází ke zdánlivě nevysvětlitelným rozdílům ve výsledcích. Potvrzuje se, že teplo se fakticky značnou měrou spotřebovává někde jinde, než kde je do objektu dodáváno. Úředníci to vyřešili další záplatou, nastavením „hranic normality“. Určili, jaká může být minimální a maximální odchylka od průměrné spotřeby v domě. To ale problém nikterak neřeší…
Pes je totiž zakopán jinde. V nedokonalosti stanovení korekcí dle polohy. Tabulkové empirické srážky nemohou popsat realitu způsobem, jak to činí fyzikální výpočet. Do rozúčtovacího algoritmu se tak bohužel vkládají data nezaručující objektivní výsledek. Místo nekonečného hledání „správných hranic normality“ stačí zapomenout na vadné empirické polohové koeficienty a začít data korigovat správně, pomocí bilančních koeficientů.
Není vůbec důležité, jak často vyúčtování během roku provedete, ale jak bude přesné. Pakliže máte správně zkorigované vstupy, mohou průběžné výsledky dávat majiteli a správci objektu užitečné informace o stavu otopného systému a všech nestandardních jevech. V jaké kondici ústřední vytápění je. Data se ale musí umět zanalyzovat a odhalit příčiny problémů.
Takovou službu neposkytuje každý. Vyžaduje podrobný přehled o tepelných tocích probíhajících v objektu, jež získáte pouze tehdy, když energetické náročnosti jednotlivých prostor přesně vypočítáte.
Ověřte si naším On-line testem, zda rozúčtování tepla není nejslabším článkem systému vytápění a rozúčtování tepla ve vašem domě.
K ČEMU SMĚŘUJEME?
Čtyři navzájem provázané oblasti, čtyři články pomyslného řetězu.
Efektivní ústřední vytápění – nižší provozní náklady v důsledku seřízení výkonové regulace otopné soustavy, maximální využívání bezplatných tepelných zisků pro účel vytápění na úkor draze nakupovaného či ve vlastním zdroji vyráběného tepla, jediný fyzikálním zákonům neodporující způsob zvýšení energetické účinnosti
Výpočet objektivní energetické náročnosti vytápěných prostor – nezbytná podmínka spravedlivého rozúčtování tepelných nákladů v duchu hesla „stejně velké prostory vytápěné na stejnou teplotní úroveň musí mít rovněž stejné náklady na teplo“, zohlednění všech relevantních vlivů, včetně slunečního záření
Objektivní určení spotřeby tepla – přesné vyčíslení všech složek tepelné bilance včetně tepelných zisků, reálný obrázek o využívání energie z otopné soustavy, zohlednění vlivu přestupů tepla mezi byty a do společných prostor, eliminace tepelného parazitování
Přehledné rozúčtování včetně analýzy stavu – on-line domovní konto poskytující průběžný přehled o fungování tepelného hospodářství v objektu, analytický podklad pro řešení odhalených a předcházení hrozby možných problémů v oblasti vytápění a rozúčtování tepla, individuální volba četnosti výstupů, kvalita místo kvantity
REKOM, VÝROBNÍ DRUŽSTVO
zal. 1995
1995 – realizace projektů měření a regulace
2009 – seznámení se s TH metodou výpočtu otopných soustav
2012 – studium problematiky rozúčtování tepla
2013 – počátky aktivního využívání TH metody v projektech ÚT
2015 – zahájení spolupráce se Siemens v oblasti měření spotřeby
2017 – SW pro výpočet tepelných ztrát metodou ustálených tepelných toků
2019 – představení bilančních polohových koeficientů
2020 – dokončení vývoje SW pro TH návrh otopných soustav
2020 – SW pro bilanční metodu výpočtu všech složek celkové tepelné bilance
2021 – kooperace se Siemens na HW řešení bilanční metody výpočtu
2021 – komplexní řešení pro domy s ústředním vytápěním