MĚŘENÍ SPOTŘEBY TEPLA PLATIT JEN TO, CO SPOTŘEBUJI

Není to jenom o měření, ale především o mravenčí práci při určení odkud kam kolik energie ve skutečnosti putuje

Přestože princip ústředního vytápění je založen na spolupráci a nikoliv na soutěži jednotlivých bytů, z iniciativy jedinců, kteří to nepochopili, se začalo na bytové jednotky nahlížet jako na vzájemné konkurenty. Již ne podlahová plocha, ale náměry na radiátorech jsou srovnávacím kritériem při měření spotřeby tepla.

Proklamované úspory energie sice nenastaly, zato se zrodil nový fenomén – tepelné parazitování. Lidé si v masivní míře začali krást teplo skrz mezibytové příčky a stropy. Módním heslem se stalo: „Chci platit jen to, co spotřebuji.“ A zajistit to má povinná instalace měřicích přístrojů.

Poměrové indikátory ani kalorimetry ale nemají ponětí, kde se jimi naměřené teplo ve skutečnosti spotřebovává. Jaká část odteče k sousedům nebo do přilehlých nevytápěných prostor? Teplotní denostupňové senzory zase netuší, jaký zdroj se jakou měrou na ohřevu interiéru podílel. Klidně vám tedy naúčtují i sluneční záření, vámi produkované metabolické teplo či teplo z domácích spotřebičů.

Celkovou tepelnou bilanci tvoří osm složek. Zatímco poměrový indikátor, kalorimetr a denostupňová metoda evidují pouze jednu z nich, naší bilanční metodou určení spotřeby vypočítáme hodnoty všech osmi. Spolehlivě tak určíme, co je zdrojem tepla, a kdo a jakou jeho část reálně využil. Konec bezbřehé anarchie!

Máme dokonalý přehled o všech složkách bilance. Měření spotřeby tepla posouváme na novou kvalitativní úroveň. S námi všichni platí jen to, co opravdu spotřebovali.

URČOVÁNÍ SPOTŘEBY TEPLA

 

Panelové domy byly koncipovány jako objekty hromadného bydlení. Dnes má toto označení mírně pejorativní nádech, ale svého času se jednalo o zásadní krok vedoucí k odstranění bytové krize. Projektanti tehdy dostali značně svazující zadání. Co nejvíce co nejrychleji za co nejméně.

Podepsalo se to nejen na vzhledu, ale i na celkové koncepci. Unifikované prvky, prefabrikace v maximální možné míře, ústřední vytápění s centrálními zdroji tepla. U posledního bodu se zastavme. Jeden dům, jedna soustava, jedno vnitřní prostředí, jedna sazba tepla za metr čtvereční. V těchto objektech se nikdy nepočítalo s individualizací vnitřní teploty! Nebylo to v zadání.

Růst cen energií a privatizace bytů po roce 89 změnily pohled obyvatel paneláků na původní podmínky užívání. Mnozí se inspirovali ve světě rodinných domů a začali přemýšlet, jak nehospodárné paneláky vylepšit, jak snížit jejich provozní náklady. Tehdy kdosi, kdo o panelácích a funkci ústředního vytápění evidentně nic nevěděl, přišel s myšlenkou motivovat lidi k úsporám pomocí měření spotřeby tepla.

1

Kalorimetr

Kalorimetry jsou obecně označovány za nejpřesnější přístroje pro měření spotřeby tepla, což není tak docela pravda. Změřit přesně množství dodaného tepla ještě neznamená vědět, kolik se ho v daném prostoru spotřebovalo.

Žádný přístroj pro měření spotřeby tepla ve vytápěném prostoru ve skutečnosti neexistuje. Spotřeba se musí vypočítat z řady vstupních dat. A kalorimetry poskytují pouze jeden, byť důvěryhodný podklad výpočtu.

2

Poměrový indikátor

Poměrové indikátory jsou ve skutečnosti teploměry s funkcí převodu změřené povrchové teploty otopného tělesa na teplo tělesem vydané.

Výstup není zdaleka tak přesný jako v případě kalorimetru, nicméně jde o podstatně levnější řešení. Proto je chybovost přepočtu akceptována.

To ale nic nemění na tom, že se opět nejedná o měření spotřeby tepla, ale jeho produkce, což je značný rozdíl.

3

Denostupňová metoda

Denostupňová nebo také gradenová metoda jde na měření spotřeby tepla jinou cestou. Nezabývá se množstvím produkované energie, ale teplotní úrovní vnitřního prostředí. Na jejím základě vypočítává spotřebu.

V tomto případě sice opravu můžeme hovořit o spotřebě, o relevanci výstupu však lze oprávněně pochybovat. Gradenová metoda totiž pro změnu nezná původ dodaného tepla, což je zejména u novějších objektů s vysokým podílem tepelných zisků problém.

Současná legislativa nedává příliš na výběr. Spotřebu tepla lze určovat buďto na základě děravých podkladů, anebo můžete zvolit metodu, která nedostatky výše popsaných variant eliminuje. Tu nabízíme my. Přesný bilanční výpočet vycházející z identifikace všech osmi složek tepelné bilance. Lepší variantu měření spotřeby tepla nenajdete.