POLOHOVÉ KOEFICIENTY
NAČ PŘESNÉ KOREKCE NÁMĚRŮ?

Aby správná vstupní data byla ve vyúčtování i správně interpretována, je nutné vidět souvislosti ostře, nezkresleně

Zjistit skutečné množství využitého tepla pro každou účetní jednotku znamená získat přehled o tom, jakou měrou se příslušné prostory na spotřebě energie podílejí. Je to dostačující informace pro spravedlivé rozúčtování nákladů na vytápění? Ani omylem! Je to pouze nezbytný základ, nic víc.

Každá místnost v domě má jinou velikost, jiné tepelné ztráty, jiné vnější tepelné zisky. Každá místnost v domě je z pohledu energetické náročnosti jiná. Porovnávat spotřeby různých prostor, aniž bychom vzali tuto skutečnost do úvahy, by bylo fatální chybou. Proto je nezbytné provádět korekce náměrů.

Určit přesnou energetickou náročnost místnosti nebo bytu vyžaduje složitý výpočet, do něhož vstupuje mnoho proměnných. Používá se k tomu metoda ustálených tepelných toků a výstupem jsou bilanční polohové koeficienty. Teprve s jejich využitím budeme porovnávat hrušky s hruškami.

Současná praxe má do ideálu daleko. Nejednoznačnost zákona č. 67/2013 Sb. se pokusili úředníci MMR napravit prostřednictvím metodického pokynu. Ten je však vnímán jako nezávazný a ne každý se jím proto řídí. Vývojově překonané empirické polohové koeficienty tak využívá drtivá většina poskytovatelů služby. Energetická náročnost se vyčísluje na základě počtu, polohy a orientace obvodových konstrukcí, což vůbec neodpovídá úrovni dnešních znalostí.

My používáme bilanční polohové koeficienty zajišťující přesnou korekci náměrů dle energetické náročnosti.

POLOHOVÉ KOEFICIENTY

 

Energetická náročnost není jen o tepelných ztrátách, ale i tepelných ziscích. A aby to nebylo už vůbec snadné, je nutné navíc rozlišovat, do jaké míry jsou jednotlivé položky ovlivnitelné ze strany konečného uživatele. Při zohledňování různých vlivů tak lze uvažovat pouze ty, jejichž efekt je na člověku nezávislý.

Tepelné ztráty prostupem a solární tepelné zisky jsou bez diskuze. U větrání se počítá se ztrátou odpovídající normou stanovené hygienické výměně vzduchu, a z vnitřních tepelných zisků sem patří pouze teplo z neizolovaných potrubních rozvodů.

Již pohled na výsledný souhrn uvedených položek za jednotlivé účetní jednotky prozrazuje, že opravdu není byt jako byt. V jednom se nemusí pomalu topit, z jiného teplo doslova teče. Aby ale vše bylo v souladu s legislativou, je třeba porovnávat měrnou energetickou náročnost! Náročnost vztaženou na podlahovou plochu.

Podíl měrné náročnosti příslušného prostoru k průměrné náročnosti celého objektu je hledaným polohovým koeficientem, kterým se musí dle zákona korigovat náměry indikátorů a kalorimetrů.

1

Empirické koeficienty

Empirie je zkušenost získaná pokusem nebo pozorováním. Ani jedno neplatí pro polohové koeficienty. Nejenže neexistují důkazy o správnosti odhadů různě velkých srážek na různé příklady polohy místností v domě, naopak byla zdokumentována jejich chybovost. Nezřídka dosahuje hrozivých 70 %.

Empirické koeficienty jsou levné, ale nelze přehlédnout, že vlivem jejich značné dogmatičnosti nejsou náměry měřidel korigovány správně, což ústí v chybovost rozúčtování tepla.

2

Ztrátové koeficienty

Pokud rozúčtovací firma uvádí, že používá k zohlednění energetické náročnosti korekce založené na výpočtu tepelných ztrát, je nutné se ptát, pro jaké okrajové podmínky byl zmíněný vypočet proveden. A co vnější tepelné zisky, kam ty se poděly?

„Topenářský“ výpočet je pro stanovení polohových koeficientů nepoužitelný pro nevhodné okrajové podmínky. A „energetická“ obálková metoda zase přehlíží vliv vnitřních tepelných toků. Chybovost obou možností je cca 40 %.

3

Bilanční koeficienty

Pro objektivní posouzení energetické náročnosti jednotlivých prostor se musí provést bilanční výpočet metodou ustálených tepelných toků. Žádné odhady, ale podrobná analýza.

Vedle ztrát do exteriéru uniká teplo i do nevytápěných částí objektu. A pak tu máme nezanedbatelný efekt slunečního záření. Ten se rovněž liší podle polohy v rámci objektu. Tyto vlivy berou v úvahu pouze bilanční polohové koeficienty. Proto jsou ze všech možností zdaleka nejpřesnější.

Dle platné legislativy odpovídají za správnost rozúčtování nákladů na teplo včetně výpočtu polohových koeficientů poskytovatelé služby, tedy vlastníci objektů. Ti se ale ve způsobu pořizování jednotlivých korekcí nijak zvlášť neorientují a chybí jim rovněž podklady pro odhalení případných chyb. Pro ty, co nechtějí riskovat soudní spory, máme bilanční polohové koeficienty.