ROZÚČTOVÁNÍ TEPLA SPRAVEDLNOST NA PRVNÍM MÍSTĚ

Každý chce mít nízké náklady, leckomu nevadí, že i na úkor druhých. My vám zaručíme, že nikdo nikoho bezdůvodně nezařízne

Ohánět se spravedlností se stalo koloritem doby. Kdekdo o ní mluví, aniž by jen tušil, jaká jsou kritéria, podle kterých ji lze posuzovat. To v lepším případě. V horším si je určuje podle svého uvážení, aby výsledek odpovídal jeho osobním preferencím. Taková spravedlnost na míru…

Rozúčtování tepla má výhodu v tom, že přesná definice nejenže existuje, navíc je srozumitelná a vylučuje dvojí výklad. „Shodně velké prostory vytápěné na stejnou teplotní úroveň musí mít rovněž shodné náklady na vytápění.“ Pokud toto váš rozúčtovatel nerespektuje, pryč od něj!

Vlastní rozúčtování nákladů na vytápění, ač to tak na první pohled nemusí vypadat, je velice jednoduchá záležitost. Algoritmus je dán vyhláškou, spravedlnost by tedy měla být zaručena. Chyba lávky! Pakliže do softwaru vložíte chybná data, výsledek nikdy nebude správný. Smetí dovnitř, smetí ven, říkají ajťáci.

V tomto směru my máme naprosto čisté svědomí. Spotřebu jednotlivých prostor určujeme metodou s nejobjektivnějšími výstupy, korekce provádíme pomocí bilančních polohových koeficientů, tedy jediným správným způsobem. Navíc vám ke každému rozúčtování přidáme analýzu nestandardních jevů a stav aktuální úrovně energetické účinnosti s vyčíslením potenciálu finančních úspor.

Pro nás není spravedlnost v rozúčtování tepla marketingovým heslem, my na ní zakládáme svoji konkurenční výhodu.

ROZÚČTOVÁNÍ NÁKLADŮ

 

Z rozúčtování nákladů na vytápění se stává další složka nesmyslného donkichotského boje úředníků za zvýšení energetické účinnosti a úspory energie. Však se nad tím zamyslete. Jaký vliv může mít zvýšená četnost vyúčtování na energetickou účinnost, která je definována podílem potřeby tepla a jeho skutečné spotřeby? Absolutně žádný. O účinnosti rozhoduje kvalita výkonové regulace, nikoliv povědomí o počtu gigajoulů za dílčí úsek otopného období.

Ve světle připravovaných změn se pak zcela ztrácí podstata problému. Rozúčtování tepla v aktuální podobě trpí řadou fatálních nedostatků. Podklady jsou buďto nedostatečné, v drtivé většině dokonce zcela chybné. A rozúčtovatelé si nad tím myjí ruce. Poskytovatelem služby je přece vlastník domu.

A zákonodárci místo aby udělali pořádek v předpisech, na základě kterých se rozúčtování nákladů provádí, řeší zvýšení odpovědnosti členů statutárních orgánů družstev a SVJ. Vládní energetická strategie přitom povede k dalšímu růstu cen energií, a je jen otázkou času, kdy některým spoluvlastníkům dojde trpělivost s prapodivnými vyúčtováními tepla a začnou se svých práv domáhat soudní cestou.

1

Volba podílu složek

Vyhláška dává vlastníkovi objektu možnost volby výše podílu základní složky, od 30 do 50 %. Ptáte se, podle čeho se rozhodovat? Malá nápověda. Čím větší pochybnosti o kvalitě měření a korekcí náměrů, tím vyšší základní složka, a naopak.

V případě indikátorů a empirických koeficientů by základní složka měla být pro jistotu 100 %. Naproti tomu při bilančním způsobu určení spotřeby a bilančních koeficientech by mohla být klidně nulová.

2

Započitatelná plocha

Smyslem zavedení započitatelné plochy bylo zohlednit geometrické odlišnosti porovnávaných prostor, vlivy tepelných ztrát do nevytápěných prostor a zisků z rozvodů tepla. Děje se tak úpravou podlahové plochy, což je samo o sobě velmi diskutabilní.

Všechny uvedené důvody jsou přitom řešeny prostřednictvím bilančních polohových koeficientů, a to řádově přesněji. Korekce na nevytápěné prostory cestou započitatelné plochy naprosto postrádají logiku.

3

Hranice „normálnosti“

Spodní a horní hranice, určující jaké mohou být odchylky od průměrné spotřeby, jsou -20 a +100 %. Výsledky, které skončí mimo tyto mantinely, jsou uměle upraveny na dané mezní hodnoty. Má to eliminovat tepelné parazitování, realita je ale odlišná.

Zloděj tepla sice zaplatí minimálně 80 % průměru, dopad na okrádané to ovšem nijak neřeší. Vše do dvojnásobku spotřeby jde stále za nimi, a to i tehdy, když proti své vůli prokazatelně vytápějí sousední byty.

Vyplatí se mít jistotu, že nemalé sumy vydané za vytápění bytového domu se mezi bytové jednotky rozdělují spravedlivě. Vlastní rozúčtování tepla je triviální úloha. Chybuje se ale u vstupů výpočtu, ty rozhodují o kvalitě výstupů. Účetní ani jejich softwary nepoznají, jsou-li polohové koeficienty stanoveny správně. To dokážou pouze ti, kdo je umějí vypočítat.